Každý z nás si jistě nejednou kladl otázku, kde se ocitne za pár let. Co bude dělat, kde bude bydlet, jaká bude jeho práce, vyplní-li se mu jeho sny a přání. O budoucnosti máme různé představy a téměř vždy nás samotná skutečnost dokáže překvapit. Dnes vůbec netušíme, co nám život přichystá, ale co si naopak pamatujeme dobře, to je minulost, která nás přivedla až sem. Díky ní by dnešek nebyl takový.

Rád bych se s Vámi podělil o pohled na můj dnešní den a co mu dva roky dopředu předcházelo. Třeba Vám poskytne námět k přemýšlení o tom, kdy začít plánovat své kroky tak, aby Vaše cesta došla toho správného konce. O tom vlastně celý projekt AMECY je. Je o správném rozhodování, při kterém Vám, doufám, velmi pomůže.

Za pár dní končí prázdniny a já nastupuji na rezidenční místo pro obor všeobecného praktického lékaře. Letos jsem po šesti letech absolvoval Lékařskou fakultu v Hradci Králové a dobře si pamatuji na den, bez kterého bych tak hladce nepřeklenul prostor mezi knihami a skutečným pacientem, který potřebuje mou pomoc. Obor všeobecného praktického lékařství jsem si vybral již na začátku medicíny. Jedním z mnoha důvodů byl jistě fakt soukromého zdravotnického zařízení a možnosti plánovat si sám své kroky nehledě na vůli nadřízených, ale hlavně široká paleta problematiky prvního kontaktu s pacientem, který má v našem zdravotnictví nezastupitelnou roli.

Byl čtvrtek dopoledne dva roky nazpět, odevzdával jsem právě na Katedře praktického lékařství naší fakulty výkaz za absolvování praxe u obvodního lékaře a jako už tolikrát dostal otázku, čím chci být po škole. Bezmyšlenkovitě jsem odpověděl, jako už tolikrát předtím, že praktikem a doufám, že nastoupím na rezidenční místo, aby má cesta byla rychlá a dovedla mě efektivně k cíli a soukromé praxi. Pan docent tu větu přešel a jen pokýval hlavou. Když už jsem bral za kliku, zeptal se mě, jestli už spolupracuji s nějakým obvodním lékařem, u kterého budu dělat své praxe. Ne, znělá má odpověď jako by se nic nedělo. Myslel jsem totiž, že patří k běžné praxi, že se o mě bude rvát plejáda ordinací po celé republice a že si jednoduše vyberu třeba právě svého obvodního lékaře, který bude jiště nadšený tou zprávou. V tomto smyslu jsem jen něco utrousil a zarazila mě další otázka. Má Váš praktik akreditované zařízení? Jistě, určitě ho má, proč by ho vlastně neměl. A odešel jsem.

Za týden jsem se vrátil, vše se mi rozleželo v hlavě a poprvé v životě jsem začal uvažovat o svém vztahu studenta a budoucího zaměstnavatele. Co o něm vím? Co ví on o mně? Fakulta mě přeci všechno naučí, proč by jinak měla šest let, jistě se dočkám informací, jak postupovat a stejně jako vím o tom, kde přesně běží hlavové nervy, tak budu vědět, jak si podat příhlášky tak, aby vše vyšlo. Jistě víte, že tou dobou jsem němel ponětí ani o jedné z výše jmenovaných věci. A smutnou zprávou je, že by se mi odpovědí nedostalo.

Měl jsem to štěstí, že jsem se pozastavil nad tím, že na cestě k budoucnosti nejsou snad velké překážky, ale otazníky, na které je potřeba odpovídat. Začal jsem úzce spolupracovat se svým obvodním lékařem a společně jsme našli odpovědi. Na poslední chvíli stihli podat akreditaci. O Vánocích se pak zabývali žádostí o rezidenční místo a do poslední chvíle doufali, že nám jej komise přidělí. Vše vyšlo. Ale rozhodl o tom právě ten den, kdy jsem si uvědomil, že musím začít tvořit a ne se jen vézt na vlně naivní jistoty. Za vším je práce, odměna přichází po čase ruku v ruce s ní.

A tak jste třeba Vy právě v té chvíli, kdy jasně odpovídáte, čím budete a říkáte si, jaký máte oproti ostatním náskok v tom, že už máte jisto. Položte si ale otázku, jestli pro to nechcete udělat ještě o trochu víc? Co třeba začít chodit na praxi do nemocnice? Co si nastudovat dokumenty o postgraduálním vzdělávání? Vytvořit si kvalitní průpravu do života?

Nedělejte to, pokud nechcete, udělejte to, pokud chcete růst. A tak se dostávám do dnešního dne a píšu tenhle článek na stránky AMECY, kterou jsem pomáhal zakládat. Vím, že je u nás spoustu pracovišť, co jen čekají na to, až je oslovíte. Nebojte se ptát, na ty základní otázky tu odpovědi naleznete. Situace se otáčí a Vy, my, budeme ti, kteří si budou moci vybírat. Vybírejte tak, ať jste spokojeni.

   Jan Pavel Novák